Jak jsem slibovala, občas napíšu i nějaký článek o svém těhotenství a jak ho prožívám. Protože už mám za sebou 1. trimestr, můžu vám tedy sdělit, jaké pro mě byly první 3 měsíce s prďolkou rostoucí v bříšku :).
Příznaky
Co se tyče nějakých příznaků, ze začátku neměla jsem žádné zvláštní podezření. Ovšem, že jsem těhotná, jsem tušila už pár dní před menstruací... Nevím proč, byl to takový pocit :D. Jinak jsem měla v den očekávané menstruace takové klasické pobolívání prs, možná nějaký pocit v podbřišku, ale nic zvláštního. Každopádně jsem si den před očekávaným příchodem udělala odpoledne těhotenský test a už na něm šla vidět úplně miniaturní čárka (skoro vůbec byste si ji na první pohled nevšimli). Ale já už prostě nějak opravdu věděla, že to bude ono, ale nepřikládala jsem tomu zatím váhu. Za pár dní (řekněme tak 5. den zpoždění?) už šla druhá čárka hezky vidět.
První test |
Postupně po pár dnech se zvýrazňovala |
1. prohlídka a další kontrolu
Po předchozích zkušenostech se samovolným potratem jsem k doktorovi nespěchala. Byla jsem nervózní do dne, kdy se to naposled stalo, ale když přešel, trochu se mi ulevilo. Na kontrolu jsem se objednala až přesně po 8. týdnech těhotenství (resp. 6. týdnech, ale těhotenství se počítá od posledního data menstruace, k početí většinou dojde 2 týdny po menstruaci). U mě velikost plodu opravdu odpovídala 8. týdnům, šlo vidět i srdíčko, tak mi doktor rovnou založil těhotenskou průkazku. Celý den jsem byla naprosto dojatá a šťastná, byl to opravdu krásný pocit a rozházené hormony mi v tom všem skvěle pomáhaly :D.
Z první prohlídky💓 |
Moje pocity
Teď se vrhnu na to, jak jsem tedy první trimestr prožívala. Musím se přiznat, že jsem měla spíš negativní pocity. Nevím, jestli to bylo i těmi státnicemi atd., ale byla jsem spíš smutná, říkala jsem si, že se vlastně pak dlouho nevyspím, bude to náročné atd. Nějak jsem nedokázala vnímat i to pěkné, co přijde. Pomohlo mi, když jsem třeba někde v obchodě zahlédla nějaké věci pro miminka, ale pořád to nebylo ono. Zlomilo se to až po prvním trimestru.
Co se týče jídla, já přirozeně mívám spíše chutě na sladší jídla (kaše, mugcake, arašídové máslo a banán atd.). Teď se mi to úplně obrátilo :D. Mám radši vajíčka, sýry, šunky :D. Také jsem hodně ujížděla na Meltě, ale po otěhotnění jsem vůbec nechtěla Meltu ani kafe, to už se teď také změnilo :D. Ale na sladké stejně takovou chuť nemám, jen občas. Co však můžu, tak jsou jahody, nektarinky, meloun, mňam :D. Naopak nemám vůbec chuť na salámy a párky. Jen na šunku a maso :D. Také byla doba, kdy jsem šíleně ujížděla na čisté Lučině :D. Buď samotné, nebo na chlebu. Joa ještě na kupované vánočce (suché :D). Mám také o něco větší hlad, než obvykle.
Asi od 7. nebo 8. týdne těhotenství mi taky vůbec nebylo dobře. Nezvracela jsem, ani jsem neměla ranní nevolnosti, ty vždy přišly až v odpoledních hodinách a trvaly až do té doby, dokud jsem večer neusnula. Nevěděla jsem, co dělat, protože mi bylo blbě, když jsem se najedla, ale i když jsem dostala hlad :D. Pečivo byl můj nejlepší kamarád :D. Ráno a po většinu dopoledne jsem vždy byla v pohodě, jen více unavená. Pravidelný šlofík každý den (během učení :D) nikdy nechyběl (někdy i dva :D).
Slané, to je teď moje :D |
Těhotenství a cukrovka
Vy, kteří mě sledujete déle, jste určitě zaznamenali, že mám cukrovku 2. typu, na kterou mi přišli před rokem, ale zatím jsem ve stavu samotné diety bez léků. Jak ale určitě tušíte nebo víte, v těhotenství se cukrovka řeší, může vznikat i ta těhotenská, tak by vás možná mohlo zajímat, jak to chodí, když už ji máte.
Že mám diagnostikovanou cukrovku jsem samozřejmě doktorovi hned říkala. Ten mě teda jen odkázal na mou diabetoložku, ať ji informuji o těhotenství a dále ať mě v tomto ohledu hlídá ona. Při prvních odběrech na gynekologii jsem samozřejmě měla zvýšený cukr, tak mi hned doktor volal, ale pak si všimnul, že už vlastně na diabetologii chodím. Jen jsem ho ujistila, že další týden jdu na odběry a pravidelnou kontrolu na dia, tak svůj stav hned doktorce oznámím.
Dlouhodobý cukr se mi za poslední 3 měsíce dokonce snížil, jen se mám teď měřit i 2× týdne doma. A musím říct, že občas mi po jídle fakt dost skáče a už jsem měla i vysoké hodnoty. Na kontroly teď budu chodit co 2 měsíce (místo klasických 3–4), tak uvidíme, snad se to nebude nějak zhoršovat.
Tady už mi trošku roste pupík, ale to už je 2. trimestr :) |
Kdyby vás něco zajímalo, tak se klidně ptejte :). A také pokud tu mám někoho, kdo toto období také prožil/prožívá, dejte mi vědět, jaké to bylo pro vás :).
Ježíš, to je super. Přeji vám jen zdraví a štěstí, ať vše probíhá tak, jak má!!! :))
OdpovědětVymazatJinak, mě hrozně zajímá, jaké chutě bych měla (budu mít) já. :D Obvykle mám taky radši sladké, než slané. :D
Děkujeme :). Uvidíš, je to zajímavé, že někdy se to tak mění :D.
VymazatMoc pěkný článek, přeji hlavně hodně zdraví a optimismu :)
OdpovědětVymazatSmileThess
Děkuji moc :).
VymazatTerezko, mám z tebe úplně radost <3 Jsem moc ráda, že vám vše dopadlo dobře! :) Většinou ten první trimestr je nejnáročnější :) Teď už bude jenom líp :-*
OdpovědětVymazatWantBeFitM
Děkuji <3 Ano, snad už ano <3.
VymazatJé, na tyhle články jsem se těšila! Tak ráda to čtu.. je mi strašně líto těch samovolných potratů. Jsi silná žena! :-) Teď je to krásný a ty fotky jsou dokonalé. Já jsem jednou zvědavá na sebe, jak to budu mít s nevolností a jídlem. Totálně nesnáším, když je mi na zvracení...brr :-D Tak ať se daří a miminko krásně roste! :-)
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, že se článek líbí :). Bohužel se to stává :/. Moc děkuji :). Tak snad tě to třeba mine :). Děkujeme :).
VymazatJe super, že tentokrát šlo vše dobře! Pamatuji si, že moje mamka prý měla šílenou chuť na jablka, že je jedla pořád. Stejně je to zajímavé, jak se tělo zblázní a co to s ním dělá :D
OdpovědětVymazatTak držím palce, ať je pořád všechno v pořádku!
Je to zajímavé :D. Děkuji :).
VymazatVelmi mě zaujalo, jak jsi psala o těch příznacích, že jsi sice žádné neměla, ale v hlavě jsi to tušila... Jo, přesně tohle tušení mám já teda taky a není to nic příjemného, protože mimi ještě neplánujeme, ale o den se mi zpozdí menstruace a já jsem vždy přesvědčená, že teď jsem fakt těhotná... :D No nakonec jsem ještě nikdy nebyla, takže mám tušení ani nějaký rozbitý. :D
OdpovědětVymazatAnna | Bílé plátno
Ono někdy, když se člověk bojí, aby to nebylo ono, tak cítí vždy pocit, že to tak je :D.
VymazatTo je tak krásný článek plný očekávání! Mám radost za vás a moc držím palce, ať je vše i nadále v pořádku. :))
OdpovědětVymazatDěkujeme :).
VymazatJsem ráda, že se to na podruhé povedlo ❤🤗 a že s námi budeš sdílet i svou cestu a provázet nás. Mám tyhle články moc ráda 🙂🙈. Přeji hodně štěstíčka a zdravíčka, aby bylo vše jak má a brouček hezky rostl! ❤🤗 S těmi chutěmi je to fakt zajímavé, občas když se zeptám kamarádek, co měly za chutě, tak někdy jsou to fakt zajímavé kombinace😅. Pamatuji si, že moje mamka ujížděla na koblihách 😅🙈.
OdpovědětVymazatTo mě těší, že se takové články líbí :). Děkuji <3. Každý to má fakt jinak no :D. Moje mamka třeba neměla vůbec nic jinak :D.
Vymazat