Těhotenství – 1. trimestr

 Jak jsem slibovala, občas napíšu i nějaký článek o svém těhotenství a jak ho prožívám. Protože už mám za sebou 1. trimestr, můžu vám tedy sdělit, jaké pro mě byly první 3 měsíce s prďolkou rostoucí v bříšku :).

Příznaky

Co se tyče nějakých příznaků, ze začátku neměla jsem žádné zvláštní podezření. Ovšem, že jsem těhotná, jsem tušila už pár dní před menstruací... Nevím proč, byl to takový pocit :D. Jinak jsem měla v den očekávané menstruace takové klasické pobolívání prs, možná nějaký pocit v podbřišku, ale nic zvláštního. Každopádně jsem si den před očekávaným příchodem udělala odpoledne těhotenský test a už na něm šla vidět úplně miniaturní čárka (skoro vůbec byste si ji na první pohled nevšimli). Ale já už prostě nějak opravdu věděla, že to bude ono, ale nepřikládala jsem tomu zatím váhu. Za pár dní (řekněme tak 5. den zpoždění?) už šla druhá čárka hezky vidět.

První test

Postupně po pár dnech se zvýrazňovala

1. prohlídka a další kontrolu

Po předchozích zkušenostech se samovolným potratem jsem k doktorovi nespěchala. Byla jsem nervózní do dne, kdy se to naposled stalo, ale když přešel, trochu se mi ulevilo. Na kontrolu jsem se objednala až přesně po 8. týdnech těhotenství (resp. 6. týdnech, ale těhotenství se počítá od posledního data menstruace, k početí většinou dojde 2 týdny po menstruaci). U mě velikost plodu opravdu odpovídala 8. týdnům, šlo vidět i srdíčko, tak mi doktor rovnou založil těhotenskou průkazku. Celý den jsem byla naprosto dojatá a šťastná, byl to opravdu krásný pocit a rozházené hormony mi v tom všem skvěle pomáhaly :D. 

Z první prohlídky💓

Pak mě příští týden čekaly odběry krve u sestřičky, ale další kontrola u doktora proběhla až za měsíc, a to rovnou na prvotrimestrálním screeningu, což je taková první větší prohlídka, kde se zjišťují různé vrozené vady apod. Je to takové zakončení prvního trimestru. Na vyšetření se mnou mohl i partner, což je super :). Aspoň viděl našeho drobka také a už se tam pěkně hýbal :D. Naštěstí vše dopadlo v pořádku (klepu), tak snad to tak zůstane i nadále :).

Z prvotrimestrálního screeningu

Moje pocity

Teď se vrhnu na to, jak jsem tedy první trimestr prožívala. Musím se přiznat, že jsem měla spíš negativní pocity. Nevím, jestli to bylo i těmi státnicemi atd., ale byla jsem spíš smutná, říkala jsem si, že se vlastně pak dlouho nevyspím, bude to náročné atd. Nějak jsem nedokázala vnímat i to pěkné, co přijde. Pomohlo mi, když jsem třeba někde v obchodě zahlédla nějaké věci pro miminka, ale pořád to nebylo ono. Zlomilo se to až po prvním trimestru.

Co se týče jídla, já přirozeně mívám spíše chutě na sladší jídla (kaše, mugcake, arašídové máslo a banán atd.). Teď se mi to úplně obrátilo :D. Mám radši vajíčka, sýry, šunky :D. Také jsem hodně ujížděla na Meltě, ale po otěhotnění jsem vůbec nechtěla Meltu ani kafe, to už se teď také změnilo :D. Ale na sladké stejně takovou chuť nemám, jen občas. Co však můžu, tak jsou jahody, nektarinky, meloun, mňam :D. Naopak nemám vůbec chuť na salámy a párky. Jen na šunku a maso :D. Také byla doba, kdy jsem šíleně ujížděla na čisté Lučině :D. Buď samotné, nebo na chlebu. Joa ještě na kupované vánočce (suché :D). Mám také o něco větší hlad, než obvykle.

Asi od 7. nebo 8. týdne těhotenství mi taky vůbec nebylo dobře. Nezvracela jsem, ani jsem neměla ranní nevolnosti, ty vždy přišly až v odpoledních hodinách a trvaly až do té doby, dokud jsem večer neusnula. Nevěděla jsem, co dělat, protože mi bylo blbě, když jsem se najedla, ale i když jsem dostala hlad :D. Pečivo byl můj nejlepší kamarád :D. Ráno a po většinu dopoledne jsem vždy byla v pohodě, jen více unavená. Pravidelný šlofík každý den (během učení :D) nikdy nechyběl (někdy i dva :D).

Slané, to je teď moje :D

Těhotenství a cukrovka

Vy, kteří mě sledujete déle, jste určitě zaznamenali, že mám cukrovku 2. typu, na kterou mi přišli před rokem, ale zatím jsem ve stavu samotné diety bez léků. Jak ale určitě tušíte nebo víte, v těhotenství se cukrovka řeší, může vznikat i ta těhotenská, tak by vás možná mohlo zajímat, jak to chodí, když už ji máte.

Že mám diagnostikovanou cukrovku jsem samozřejmě doktorovi hned říkala. Ten mě teda jen odkázal na mou diabetoložku, ať ji informuji o těhotenství a dále ať mě v tomto ohledu hlídá ona. Při prvních odběrech na gynekologii jsem samozřejmě měla zvýšený cukr, tak mi hned doktor volal, ale pak si všimnul, že už vlastně na diabetologii chodím. Jen jsem ho ujistila, že další týden jdu na odběry a pravidelnou kontrolu na dia, tak svůj stav hned doktorce oznámím. 

Dlouhodobý cukr se mi za poslední 3 měsíce dokonce snížil, jen se mám teď měřit i 2× týdne doma. A musím říct, že občas mi po jídle fakt dost skáče a už jsem měla i vysoké hodnoty. Na kontroly teď budu chodit co 2 měsíce (místo klasických 3–4), tak uvidíme, snad se to nebude nějak zhoršovat.

Tady už mi trošku roste pupík, ale to už je 2. trimestr :)

Tak to by bylo k mému 1. trimestru vše :). Snad jsem na nic, co jsem chtěla zmínit, nezapomněla :). Bylo to náročné, ale už je to mnohem lepší :). Také jsem si myslela, jak si v těhotenství budu vše zjišťovat o miminkách, porodu atd., protože už asi rok předtím mě tato tematika šíleně bavila. No teď jsem spíš opak a nechci nic vědět :D. Tak uvidíme, jak to půjde dál :).

Kdyby vás něco zajímalo, tak se klidně ptejte :). A také pokud tu mám někoho, kdo toto období také prožil/prožívá, dejte mi vědět, jaké to bylo pro vás :).