Moje vášeň aneb psi

Chtěla bych Vás seznámit s jednou mou vášní v životě. Možná jsem se tu už o tom někdy zmiňovala, ale nikdy jsem se na to ještě pořádně nezaměřila. A dnes přišel ten čas.

Už od malička zbožňuji zvířata. Vždy mě to táhlo k různým živočichům a přírodě. Milovala jsem procházky po lesích, hraní si na zahradě u babičky a především jsem si vždy chtěla prohlížet různé obrázky se zvířaty (např. v knížkách), potřebovala jsem chodit každé léto do ZOO a vlastnit milion plyšáků a dalších hraček zvířat. Moje oblíbené zvíře bylo kůň. Ale jednou nastal velký převrat. Začala jsem milovat psy. Už si nepamatuji, kdy to přesně bylo, ale když se tak stalo, musela jsem mít vše se psy. Dnes už to sice neprožívám tolik, jak kdysi, ale moje láska ke psům a i zvířatům ve mně zůstala pořád.

 Když jsem byla malá, s mamkou jsme každý den chodili k babičce, která bydlí v rodinném domku. Děda má taky rád psy, a proto nějakého musel mít. Pořídili si ho půl roku po mém narození, takže jsem s tím psem vlastně vyrůstala. Jmenoval se Ron a byl to Německý ovčák. Já Rona milovala. Mám spoustu fotek z dětství, kde jsme tomu chudákovi nedala pokoj. Kam šel Ron, musela jít i Kubi. Mám na něj taky i plno vzpomínek. Náš milovaný Roníček musel trpět tahání za ocas, navlékání do všemožných starých triček atd. Vlastně jsem byla tak trochu malý tyran, chudák pes. Ale víte co? On mě měl rád. Když jsem někde spadla a začala brečet, Ron ke mně přišel, začal mě olizovat a chtěl mě tak utěšit. Jakmile si lehl a chtěl odpočívat, já se k němu přivinula a on si mě objal, jako bych byla jeho dítě.

Když už jsem byla trochu starší, spávala jsem u babičky každý víkend a ráno s dědou vstávala, abych mohla jít na procházku s ním a Ronem. Pořád jsem se mu věnovala, ale psi bohužel stárnou rychleji, než lidi. Ron začínal být starý, už nebyl tak aktivní, ale pořád byl v dobré kondici. Nikdy nezapomenu na den, kdy se to změnilo. Byl to totiž pátek 13., kdy mu začala nemoc, na kterou o 5 dní později umřel. Bylo to smutné, brečela jsem, ale tohle k životu bohužel patří. Dožil se svých 10 let a odešel nám pryč.

O pár měsíců později si babička s dědou pořídili další pejska. Tentokrát křížence a fenku. Jmenuje se Besi a mám ji taky strašně moc ráda. Jen už se ji bohužel teď tolik nevěnuji, jak kdysi. Nemám tolik času, přes týden jsem pryč. Ale i tak ji miluji. Ale o ní třeba příště.

Tak to jsem se trochu rozpovídala o "svých" psech, i když jsem chtěla psát úplně o něčem jiném. Klasika. :D Vlastně jsem jen chtěla napsat, že jsem blázen do psů. Kupovala jsem si časopisy, knížky o psech. Studovala jsem o nich hodně. Teď už si nekupuji časopisy, ani knížky, ani o nich tolik nestuduji, ale pořád musím mít kalendáře, povlečení, deky, různé deníčky a vlastně skoro vše se psy. :D A vždy když nějakého vidím, tak se nad ním rozplývám jak malé dítě. V budoucnu určitě plánuji nějakého psa vlastnit, jsou moje láska. :D

Tak dnes opět jiný styl článků, doufám, že se líbil. Máte taky nějakou svou vášeň?