Norsko – splněný sen

Dnes pro vás přináším první článek z mého výletu do Norska. Článků bude více, protože se s vámi chci podělit o spoustu věcí, fotek a bylo by toho příliš mnoho na pouze jeden. :D Jsem totiž plná dojmů. Norsko byl můj druhý největší cestovatelský sen a konečně jsem si ho splnila! Sice jsem nebyla u fjordů a jiných krásných míst, ale o to mám větší důvod se tam zas někdy podívat. Dnes vám tedy řeknu, co se dělo.

Na tuto výpravu jsme jeli ve dvojko s jedním kamarádem. Měla jsem jet nejdříve s kámoškami, ale nakonec z toho sešlo, jedna z nich jela do Japonska! Každopádně když jsme jeli ve dvou, rozhodli jsme se, že část cesty budeme stopovat, abychom ušetřili. Více se rozepíšu v jednotlivých dnech.

Středa: 

Sraz v Ostravě na hlavním nádraží, odkud nám jel Flixbus do Katowic o půl druhé odpoledne. Cesta trvala kolem hodinky a půl. Po příjezdu do města jsme rovnou šli koupit jízdenku na letiště. Poslední bus jel už v 19:40, což znamenalo noc na letišti. Prošli jsme si město, tolik tam toho k vidění zase nebylo, takže jsme pak poseděli na náměstí, tam to měli moc pěkné. Zašli do informačního centra, protože Terka sběratel magnetů! Našla jsem tam i turistické vizitky do deníku, tak jsem nemohla odejít bez nich! Pak jsme se ještě procházeli, poseděli v parku, koupili si něco k jídlu, pití a čekali na odjezd autobusu na letiště. Celkem mě překvapilo, jak je letiště malinké. Pouze dva terminály a velikostně velké jako ostravské letiště. Nevím proč, ale představovala jsem si ho jako velké letiště. :D

To bych nebyla já, aby nenastal nějaký nečekaný problém. Hold přišly moje dny o více než týden předem, což jsem samozřejmě nečekala a nepočítala s tím. Naštěstí na letišti byla lékárna nonstop otevřená, takže záchrana byla zajištěna. Některé kavárničky a restaurace byly také celou noc otevřené, my naštěstí našli takový menší gauč a tam jsme se snažili trochu spát. Mně to moc nešlo, naspala jsem necelé 2 hodiny.

Čtvrtek: 

V 6 ráno odlet, já byla tak znavená, že jsem usnula ještě dříve, než se letadlo vůbec rozjelo. V 8 přílet do Norska, pak hned autobusem z letiště jeli do Osla. Ten autobus už jsem zarezervovala v Česku, vyjde to levněji předem. V Oslu jsme na nádraží měli strašnou chuť koupit si jejich boží pečivo, ale zastavila se u nás jedna Češka, co tam bydlí a poradila, kam jít jinam, abychom ušetřili a měli ještě větší výběr. Dala nám na sebe i kontakt, ze až budeme v Oslu, ráda nás provede, milé! 

V doporučené pekárničce jsme se najedli a vyrazili k dálnici směrem na Trondheim. Odtamtud jsme potřebovali stopovat a dostat se do Hamaru. Ze začátku se nám moc nedařilo, zastavil pouze nějaký Turek, který nás hodil na vlakové nádraží, ať jedeme na černo. Kdyby po nás chtěl průvodčí jízdenku, ať děláme, že neslyšíme nebo spíme. To se nám příliš nezamlouvalo, tak jsme se vrátili zpět a zkoušeli zase stopovat. Bez úspěchu, tak jsme šli dále. Další zastávka nebyla opět zdárná, proto jsme se vydali na benzínku, což byla naše poslední šance. A taky se na nás usmálo štěstí! Nečekali jsme snad ani 10 minut a zastavil nám starší pár ze Švýcarska, který po Norsku cestoval v karavanu i s hafanem. Byli moc milí, povídali si s námi v pohodě anglicky a zavedli nás až do Hamaru. Měli jsme ještě čas, tak jsme se prošli k jezeru Mjosa, které je největší v Norsku. Pak už jen nakoupit v obchodě nějaké jídlo, také jsme opět neodolali místnímu pečivu a já pak napsala naší hostitelce, ze už pojedeme k ní. Ta mi vzápětí odpověděla a hned zjistila čas a číslo autobusu, kterým jsme měli jet, také napsala zastávku, kde máme vystoupit. Jenže kamarád usnul, já byla nějaká zmatená a přejeli jsme to. Vystoupili jsme tedy až o několik zastávek dále, když už se nám zdálo, že jedeme moc dlouho. Napsala jsem hostitelce, kde jsme, a ta byla moc hodná a přijela pro nás. Pak nám doma vše ukázala a my už se jen umyli a odpočívali. Udělali jsme si kávu a čaj, poseděli venku na terásce a pak jen znavení ulehli a spali až do rána.

Pátek:

Ráno jsme vstali ne moc brzy, protože jsme se chtěli vyspat (hlavně já). Taky jsem usnula už v 9 večer a vstávali jsme tedy v 8 ráno. Udělali jsme si snídani, svačinu a vyrazili pěšky do Hamaru. Chtěli jsme si to projít, od ubytování to bylo 7 km do centra. No cesta nic moc, ani ne pěkná. Centrum jsme si prošli, to byla chvilička, není příliš velké, a pak vyrazili do blízkých lesů a kopečků. To zatím byla pohodička, nic velkého, víceméně taková procházka po lese. Byli jsme i poměrně brzy zpět na ubytku a už nic ten den dalšího zajímavého nedělali.

Sobota:

V tento den jsme měli v plánu jet vlakem do Lillehammeru, tam si projít město a zajít na nějaký pořádný výšlap už. Koupili jsme si tedy jízdenku na vlak, kterou průvodčí vůbec nekontroloval. Vážně jsme mohli jet na černo. :D No z Lillehammeru jsme šli tedy na výšlap. Ze začátku to byla pohodička, pak to samozřejmě začalo být těžší a divočejší. Trochu jsme i pobloudili, chodili boso, protože všude byly bažiny, sekali se přes různé křoví, a tak. Ale bylo to boží! Takové pravé Norsko prostě. Viděli jsme plno volně puštěných ovcí, krav, které si tam tak v pohodičce pobíhají. Nakonec jsme se vyšplhali na vrchol Nevelfjell, tam si chvíli odpočinuli a pak šli zpět. Musím vám povědět, že za celý den jsem toho měla dost a po cestě zpět už začala nemoct. :D A to zbývalo ještě nějakých 15 km do Lillehammeru. No zkoušeli jsme stopovat, ale Norové příliš neberou a tam projížděli jenom Norové. Štěstí se na nás ale opět usmálo! Opět takový starší pár nám zastavil a svezl k vlakovému nádraží! Dokonce to byli Norové, zase si s námi povídali a byli moc příjemní! Protože jsme pak měli ještě čas do odjezdu, prošli jsme město, do obchodu se stavili a pak už se jen spokojeně vrátili a cestovali na ubytko. Ten den jsme nachodili něco přes 30 km.

Neděle:

Odpočinkový den. Ne, že bychom už nemohli (já možná :D), ale tento den nám jediný (naštěstí!) pršelo. Někdy v poledne jsme se šli jen trochu projít po okolí, ušli kolem 12 km, a to bylo vše, jinak víceméně proležený a prospaný den.

Pondělí:

Náš poslední den na tomto místě a my se rozhodli jet opět vlakem do Lillehammeru. Síly po včerejšku byly nabrané. Z Lillehammeru jsme jeli autobusem trošku dále a odtamtud se vydali na cestu. Šli jsme kolem vodopádu, pak někde nahoru do kopců kolem jezer, krása. Tento den jsem si udělala něco s nohou. Takže při cestě zpět jsem začala kulhat a nabrala šnečí tempo. Chtěli jsme pěšky dojít až do Lillehammeru, ale asi bych tam svým bolavým tempem došla až tak za týden. Tak jsme nasedli zas na autobus tam, kde jsme i ráno vystupovali a svezli se k nádraží. Díky bohu, že nějaký autobus jel, bála jsem se, že už třeba nepojedou, ale naštěstí ano!

Úterý:

Ráno jsme se rozloučili s hostitelkou a vyrazili do centra Hamaru. Já ten den dost kulhala a říkala jsem, jestli prostě radši nepojedeme vlakem do Osla, že se mi moc nechce takto chodit k dálnici a zkoušet stopovat. Bohužel nebylo po mém, a tak jsme to šli zkusit. Ale z tohoto města nejsou příliš dobré pointy na stopování. Tak jsme to vzdali a vrátili se zpět k nádraží. Jeli jsme vlakem. Dorazili jsme někdy odpoledne, tak jsme si prošli ještě něco z Osla. Já se cítila jak malé dítě. Úplná radost prostě, pamatuji si totiž, jak jsem se všechny ty památky učila na střední k matuře a snila o tom, že to jednou uvidím. A najednou před sebou vážně vidím červenou radnici Radhaus, budovu Opery a všechno ostatní! Bylo to boží. Pak jsme metrem dojeli na ubytování, bylo to taky na moc pěkném místě v Oslu. Měli jsme tam i terásku, blízko obchody, metro i krásnou přírodu. Šli jsme se pak ještě projít k jezeru. Kamarád šel teda i do kopců, já ne, už tak jsem pajdala. Sedla jsem si teda na chvíli k vodě a opalovala se. Měli jsme krásné počasí, 25 stupňů.

Středa:

Středa byla náš poslední den, a tak jsme vyrazili ještě do ulic Osla, co jsme ještě chtěli poznat a předešlý den se už nestihlo. Šli jsme do Vigeland parku, pěšky, takže dost pomalu, protože jsem pořád trochu pajdala. A to ani od ubytka nebylo tak daleko, 4 km. V parku bylo spoustu turistů, fakt hodně. Tak jsme ho jen rychle prošli, nakoupili už nějaké suvenýry domů a šli na metro. Tím jsme se projeli k Holmenkollenu, což je vlastně skokanský můstek. U něj to bylo taky moc pěkné. Pak už jsme šli zpět na ubytko a já už po zbytek dne radši jen spočívala, ať netrápím nohu.

Čtvrtek:
Ten už nebyl moc zajímavý. Už od brzkého rána jsme byli na cestě a jen jsme se přepravovali různými dopravními prostředky zpět do ČR. :D

Tak tohle by bylo k našemu programu a tomu, co jsme vlastně dělali. Jsem ráda, že jsem se tam konečně mohla podívat! Fakt jsem si to hodně dlouho přála! A můžete se těšit ještě na pár dalších článků ohledně Norska, protože tohle mě opravdu nadchlo! :)

Byli jste někdo v Norsku? :)