Březen 2024

 Shrnutí března píšu trochu se zpožděním, ale zkrátka na konci nebyl na to prostor. Nebojte, dozvíte se proč a možná už někteří ví nebo tuší :D. Nebudu úvod nějak déle okecávat a jdu vám povědět, jaký byl můj březen 2024.

Hned na úvod musím říct, že březen byl po dlouhé době opravdu velmi náročným měsícem. Jednalo se o můj poslední měsíc těhotenství, ale paradoxně to mi vůbec nevadilo a nic nestěžovalo – zkrátka co se týče těhotenství, cítila jsem se dobře. Tak proč náročným?

Říká se, že malé děti, když začnou chodit do školky, bývají neustále nemocné. No, náš malý od listopadu do školky chodí na 2 dny a vlastně od září má pořád nějaké nachlazení nebo kašel. Vždy na 1–2 týdny klid a pak zase něco, ale naštěstí to nebyly vyloženě nemoci, jen otravné nachlazení. Já se dlouho držela a nic od něj nechytala, až přišel březen...

A opravdu, hned ze začátku března měl malý horečky, tak jsme šli radši k doktorce. Kašel už mu sedl na průdušky, dostal antibiotika. Byla jsem z toho smutná, přála jsem si, aby se antibiotikům vyhýbal co nejdéle, ale tak aspoň má první až ve 2 letech.

Já od něj bacil chytla a ten se předvedl v podobě rýmy. To by ještě nic nebylo, ale rýma mi sedla na dutiny a bolely mě z toho až zuby, takže za týden, kdy malý antibiotika dobral a byl zdravý, já je naopak dostala a byla nemocná se zánětem dutin. To mě taky rozesmutnilo, protože jsem ATB dlouho neměla, a navíc jsem je ještě musela brát v těhotenství... Miminko by sice ovlivňovat neměla, ale i tak mi to vadilo, každopádně nedalo se nic dělat a radši jsem chtěla být do porodu zdravá.

Aby toho nebylo málo, malý ode mě opět chytil rýmu a bum, zánět středního ucha, další ATB. To už jsem z toho byla dost nešťastná. Měla jsem týden do termínu porodu. A příběh nekončí, nakonec jsem musela jít na vyvolání (o tom se budu zmiňovat někdy jindy v jiném článku) a v ten den jsem začala pociťovat, že mě lechtá v krku a bylo mi jasné, že se mi asi rozjede kašel (hned jsem si vzpomněla na první porod, kdy jsem rodila s už dost rozjetým kašlem, no po císařském řezu to bylo úžasné :D). No porodila jsem, pak během pobytu v nemocnici už mi začínalo být zle, hlava mě třeštila všude, kde to jen šlo, rozjíždějící se kašel a když jsem odcházela domů, vyfasovala jsem co? Další antibiotika!

Upřímně doufám, že nás už ten bacil doma opustí a my s malým nějak vybudujeme pochroumanou imunitu. Snad to s teplejším počasím bude lepší a hlavně ať nenakazíme ještě i malou. Březen byl zkrátka hlavně o nemocech a víceméně proseděných dnech doma. Stihlo se ale i dalších pár menších i větších událostí.

Byli jsme třeba v zoo, to bylo v době, kdy jsem měla nemoc zrovna já, ale už mi bylo lépe. Tak jsme chtěli malému udělat radost a udělali si výlet za zvířátky. Bylo to fajn, malý už sám proťapal skoro celou zoo, až na konci ho muž vzal na koníka za krk.

Chodila jsem už i na pravidelné týdenní kontroly do nemocnice, protože jsem diabetička a po císařském řezu, takže riziková skupina :D. Bylo ale vše v pořádku, malé se dařilo hezky, ale ven se jí nechtělo. Nakonec se rozhodlo o vyvolaném porodu, ale až po termínu (s malým jsem musela už týden před termínem). Doktoři nechtěli, ať miminko už moc roste, protože je tam riziko, že jizva může během porodu prasknout. Snažila jsem se ji vyhnat pomocí nějakých babských rad, ale nevyšlo :D (stejně jako to bylo u malého).

Někdy byl se mnou i malý :D

Takže přišel DEN D, muž si vzal volno a malý byl u babičky. Skvělé bylo to, že mohl být celý den se mnou. Taky se celý den ještě nic nedělo, porod se začal pomaličku rozjíždět až večer a ráno jsem porodila – více se o tom budu rozepisovat v jiném článku. Každopádně se nám narodila naše milovaná dcera, je zdravá, krásná, mamince dala zabrat, ale ona to taky zvládne, jen se musí trochu uzdravit z těch infekcí a bacilů. 

Bohužel tentokrát je i ta má rekonvalescence o dost horší než prvně a stále se necítím fit. Takže jsem nemocná, a ještě k tomu fyzicky špatná :D. Ale to už se nějak zvládne! Jen nebudu lhát, bylo a je to pro mě náročné, dost i emočně, ale malinkou miluji, jsem za ni neskutečně vděčná a taky za svého muže, který mi až neuvěřitelně pomáhá. Bez něj bych to snad ani všechno nezvládla, kor když má člověk už jedno 2leté dítě (ten je ale taky moc šikovný, hodný, prostě zlatíčko!).

To by bylo k mému březnu asi vše. Náročný měsíc, plný změn, životních událostí, ale věřím, že se blýská na hezčí časy a až se dám trochu dokupy, bude to hned veselejší! Teď si přeji hlavně se uzdravit, abych mohla nějak fungovat. Ale však přece jen, od toho je šestinedělí. Minule jsem v něm už lítala a dělala vše možné, teď mě asi tělo nutí opravdu konečně zpomalit a dovolit si odpočívat. Ani v tom těhotenství jsem to totiž moc nedělala.

Jaký byl váš březen? :)