Druhé těhotenství – 1. trimestr

 Jak už možná někteří víte, momentálně jsem těhotná a čekáme další miminko :). V minulém těhotenství jsem si uchovávala vzpomínky a sdílela je tady s vámi v podobě článků po trimestrech a tentokrát bych chtěla také. Tak jdu ven s prvním trimestrem, který už mám za sebou. Jaký tedy byl?

Příznaky

Co se tyče nějakých příznaků, ze začátku neměla vlastně žádné signály od těla. Ovšem, že jsem těhotná, jsem tušila už pár dní před očekávaným příchodem menstruace – stejně jako u minulého těhotenství. (Jestli jste četli minulý článek, víte, že mé cykly byly stále dost nepravidelné, ale protože jsem využívala metodu STM, věděla jsem, že jsem ovulovala a od ovulace do cca 14 dnů přijde menstruace, tak proto jsem také věděla, že menstruace „musí“ přijít – pokud neotěhotním) – kdo toto téma moc nezná, asi nemá smysl to dopodrobna vysvětlovat, ale kdyby to někoho tedy zaujalo a chtěl zjistit více, odkazuji vás na profil Zdeničky.

Tentokrát se nekonaly žádné, ani mírné, bolesti v podbřišku, prsa jsem také necítila, prostě nic :D. Stejně jsem to ale tušila a v den očekávané menstruace jsem si ráno udělala těhotenský test, na kterém se už objevila malá druhá čárka. Úplně první dojem byl šok, že jsem fakt těhotná a v hlavě se mi vybavil záblesk toho bolestivého porodu, ale hned to přešlo a obavy vystřídala neskutečná radost. O pár dní později se druhá čárka hezky zvýraznila.

Postupně byly krásné dvě „dálnice“ :D

První prohlídka a další kontroly

K doktorovi jsem nechtěla vůbec spěchat a jít až třeba někdy v 8tt (tedy 4 týdny po zpoždění menstruace). Akorát jsem si tam zavolala, když jsem měla 2 týdny po, abych se už objednala. Dost mě tedy překvapilo a vyvedlo z míry, že mi sestra nabídla, ať přijdu ještě dnes odpoledne. Z šoku jsem na to tedy kývla a pak si celou dobu říkala, že co jsem to provedla :D. No nevadí, odpoledne jsem tam tedy šla a doktor už tedy malou fazolku viděl a podle velikosti to sedělo přesně na tu moji vysledovanou ovulaci (jinak se to totiž počítá podle menstruace, což by u mě vůbec nepasovalo). Byla jsem přesně v 6. týdnu. Doktor mě tedy objednal na další kontrolu za 2 týdny.

Na další prohlídce mi odebírali krev a gynekolog mi udělal klasické gynekologické vyšetření, tedy stěr z čípku atd. a zkontroloval fazolku. Ta hezky rostla a odpovídala 8. týdnům, šlo vidět i srdíčko, a také mi doktor založil těhotenskou průkazku. Radost byla, ale myslím si, že u předchozího těhotenství asi trochu větší – k mému psychickému rozpoložení v prvním trimestru se ještě dostanu. 

Ve 12. týdnu (tedy za 4 týdny od předchozí kontroly) mě čekaly další odběry krve, které se dělají v rámci prvotrimestrálního screeningu, tedy takového většího ultrazvuku, kde se zjišťují různé vrozené vady apod. Je to i takové zakončení prvního trimestru. Na vyšetření se mnou mohl i partner, ale tentokrát nám to nevyšlo a byla jsem tam sama. Naštěstí vše dopadlo v pořádku (klepu), tak snad to tak zůstane i nadále :). Malé je teda o něco větší, takže se mi termín porodu posunul o 6 dní dřív :D. A také se mi tam poprvé neskutečně ulevilo a cítila jsem fakt velkou radost!

První fotečka z prvotrimestrálního screeningu :)

Moje pocity

Teď se tedy vrhnu na to, jak jsem první trimestr prožívala. Tak tady jdu s kůží na trh a rovnou se přiznám, že jsem měla spíš negativní pocity a vlastně se nedokázala vůbec těšit a naladit se na miminko. Nevím, jestli to bylo tím, že mi bývalo zle, ale byla jsem taková rozladěná, kolikrát si říkala, že to otěhotnění byla vlastně chyba (i když jsem si další miminko moc přála) – a pak toho samozřejmě litovala a bylo mi smutno, že ten mimísek uvnitř musí tyto pocity prožívat se mnou. Dokázala jsem přemýšlet jen nad tím, jak to bude náročné se dvěma dětma, jak to vlastně celé budu zvládat atd. Nějak jsem nedokázala vnímat i to pěkné, co přijde. Tohle se zlomilo až po prvním trimestru.

Co se týče nevolností, tentokrát přišly rychleji než předtím, a to konkrétně přesně v 5. týdnu, tedy 1 týden po zpoždění. Nezvracela jsem, ani jsem neměla ranní nevolnosti, ty vždy přišly až v poledních/odpoledních hodinách a trvaly až do té doby, dokud jsem večer neusnula. Nevěděla jsem, co dělat, protože mi bylo blbě, když jsem se najedla, ale i když jsem dostala hlad :D (to samé jako u předchozího těhu). 

S jídlem se mi to v prvním trimestru také dost změnilo. Zeleninu jsem nemohla pozřít, z ovoce jen borůvky. Rohlík s máslem/Lučinou, šunkou a sýrem byl můj nejlepší kamarád :D. Maso mi nevadilo, vlastně jsem ho také dost často vyhledávala. Čokoládu jsem nesnášela a celkově jsem neměla moc chuť na sladké :D.

A únava byla také větší. V poledne jsem chodila spát s malým a pak se nějak snažila přežít do večera :D.

Milovala jsem pečivo naslano :D

Těhotenství a cukrovka

Vy, kteří mě sledujete déle, jste určitě zaznamenali, že mám cukrovku 2. typu (tedy ještě se bude zjišťovat, jestli nemám nějakou MODY), na kterou mi přišli v mých 21 letech, ale zatím jsem ve stavu samostatné diety bez léků. Jak ale určitě tušíte nebo víte, v těhotenství se cukrovka řeší, může vznikat i ta těhotenská, tak by vás možná mohlo zajímat, jak to chodí, když už ji máte před těhotenstvím.

Že mám diagnostikovanou cukrovku jsem samozřejmě doktorovi hned říkala, ale on to už stejně věděl z předchozích záznamů (ale stejně mi pro jistotu po odběrech volali, že mám vyšší cukr :D). Doktor mě odkázal na mou diabetoložku, ať ji informuji o těhotenství a dále ať mě v tomto ohledu hlídá ona. Jen jsem ho ujistila, že další týden jdu na odběry a pravidelnou kontrolu na dia, tak svůj stav hned doktorce oznámím. 

Protože mám novou diabetoložku (bývalá je na mateřské), také mě úplně jinak (mnohem více) hlídá. Inzulín jsem dostala hned týden od kontroly u ní, kdy jsem se měla měřit 4× denně (na lačno, po snídani, oběde a večeři). Mám tedy celkem nízké dávky, ale musím si píchat krátkodobý inzulín u snídaně, oběda i večeře a pak před spaním ještě dlouhodobý inzulín, který reguluje lačnou hodnotu. Každý týden ji musím posílat reporty, kdy se mám stále měřit a zapisovat i jídlo. Z začátku jsem musela denně, teď stačí 3× týdně.

No hlídá mě tedy víc, ale to není na škodu. A i mě to vnitřně nutí snažit se lépe jíst. Nebudu lhát, někdy prostě taky ujedu, ale naštěstí se to moc často nestává a většinou se mi cukr snaží držet v optimálních hodnotách :). Oproti minulému těhu je to ale změna, protože tam jsem měla jen krátkodobý inzulín, jen u snídaně a oběda a taky až později v těhotenství.

Bříško jde vidět mnohem rychleji :D

Tak to by bylo k mému 1. trimestru vše :). Snad jsem na nic, co jsem chtěla zmínit, nezapomněla :). Bylo to náročné, ale už je to mnohem lepší :). 

Kdyby vás něco zajímalo, tak se klidně ptejte :). A také pokud tu mám někoho, kdo toto období také prožil/prožívá, dejte mi vědět, jaké to bylo pro vás :).

PS: A bříško mi roste mnohem rychleji! :D