Karvinsko – Chotěbuz

 Tento výlet je ještě z březnového lockdownu, kdy už se tedy povolilo alespoň cestování v rámci okresu a my vyrazili prozkoumat nějaké okolní krásy. Víte, jak to chodí, kolikrát máme obrovskou potřebu jezdit pořád někam daleko, ale ani nevíme, co pěkného se ukrývá za rohem. A tak to také bylo s návštěvou skoro-sousední Chotěbuze.

Jak napovídá název článku, Chotěbuz se nachází v okresu Karviná, ze kterého také pocházím a stále v něm bydlím (asi nemám ani v plánu bydlet jinde :D). Přijde mi, že mnoho lidí celkově Moravskoslezský kraj moc nemusí, ale já jsem přesný opak, prostě to tady miluji. Sice ráda objevuji i jiné kouty nejen naší krásné země, ale tento kraj je prostě mou srdcovkou a domovem.

Tak jdeme na ten výlet!

Abych se tedy ale vrátila k tématu článku, a to tedy k výletu do Chotěbuze, ještě bych chtěla uvést, že toto město se nachází kousek od Českého Těšína a není to poprvé, co jsem v něm byla. Zde se totiž nachází archeopark, který jsme se třídou na základní škole navštívili (takže jsem tu byla dokonce už i s přítelem - byli jsme spolužáci :D). Ten je pochopitelně momentálně zavřený, ale kolem něj jsme se přece jen prošli a až to doba povolí, chtěli bychom se do něj podívat znovu (asi chápete, že si ho ani jeden z nás už moc nepamatuje :D).

Archeopark

A ještě jeden pohled na archeopark

Nasedli jsme tedy do auta, psi obsadili kufr a vyrazili jsme. Mysleli jsme, že využijeme parkoviště archeoparku, protože přece jen by mělo být prázdné. Bohužel měli tam závory, ale naštěstí jsme hned kousek našli místo, kde se dalo auto zaparkovat :). Hned u archeoparku se rozprostírá velký les, kde údajně mají být i nějaké opuštěné řapíky neboli bunkry, a ty přítel zbožňuje. Na mapách jsem našla, že se dá jít k lesu i lesem po zelené turistické trase, tak jsme tedy vyrazili.

Pár ksichtíků na zasmání

Nejprve jsme museli jít chviličku po hlavní cestě bez chodníku, ale byl to opravdu jen kousek a naštěstí tam byl dost velký prostor za pruhem. Se psy po cestě prostě neradi chodíme. Ale pak už jsme odbočili a byli skoro v lese. Zmiňovaný řapík jsme potkali hned ze začátku u lesa.

Typičtí pózeři na fotečku

Ano, panička by se bez ní opravdu neobešla

Vstup zakázán, ale vejít se normálně dalo

Pak jsme šli lesem, což byla naprostá paráda! Byl to zrovna ten víkend, kdy bylo krásně teplo, sluníčko svítilo a navíc tam nikdo nebyl! Psy jsme pustili navolno a zašli na nějakou lesní cestičku. V plánu bylo, že uděláme takový okruh, ale to samozřejmě nevyšlo.

Než se dostanu k tomu, proč nám plán nevyšel, ještě vám ukážu pár foteček, které se povedly i nepovedly nachytit. Přítel měl totiž nějakou fotící náladu a chtěl fotit psy, jak skáčou. Tak tady máte výsledek.

Neobešli jsme se bez záchvatu smíchu, kdy se Amy nepovedl skok a zahučela rovnou do vody. Ale to není vše, já na to hned prohlásila, že teď už to stejně neudělá, protože si dá určitě pozor. Co myslíte, že se stalo při dalším skoku?

Tak jsme si posrandovali, pofotili a je čas jít dál. Mapa mi ukazovala, že máme jít ještě chvíli rovně, ale přítel řekl, že ať zkusíme už zahnout, že se když tak vrátíme a mrkneme se aspoň blíž k tomu archeopraku. Takže jsme se začali prodírat až jsme vylezli u arechoparku, což jde vidět z předešlých fotek, kde jsem vám ho ukázala. No ale to nebylo vše, zpátky se samozřejmě vracet nebudeme, takže začala prodíračka úplně mimo lesní cestičky. Sice to tedy nebyl úplně náš zvolený okruh, ale musím uznat, že to prodírání lesem mělo něco do sebe. Člověk si přišel zas jako malé dítě, které si prostě jen tak chodí, kde se mu zachce.

Ještě pár povedených ksichtíků

Nakonec jsme tedy došli a musím uznat, že to bylo moc fajn. Lidi jsme potkali až při zpáteční cestě, a to navíc určitě byli místní. Les je ale opravdu velký a určitě by se tady dalo vymyslet hodně hezkých procházkových okruhů :). Doufám, že se vám článek líbil a třeba jste se i trochu pobavili některými fotkami :).