Beskydy – chata Ondřejník

 Mé postupující těhotenství mi už dává občas trochu zabrat, ale stále se snažím hýbat, chodit a být aktivní (a jsem vděčná, že mi to tělo dovoluje, i když někdy to jde už fakt hůře). Tak jsme se rozhodli (čtěte já rozhodla, přítel – tedy manžel, ale v době výletu byl ještě přítel – by mě raději už po horách netahal), že vyrazíme na Ondřejník, protože, co si pamatuji, není to tak náročná trasa.

Jednou už jsme na Ondřejníku byli a dá se krásně spojit i se Skalkou, což jsme udělali posledně a psala jsem vám o tom i článeček :). Tentokrát jsme ale vyrazili z jiného startovacího místa, konkrétně z Opálené, a nešli až na samotný vrchol Ondřejníku ani Skalku. Mně bohatě stačilo dojít k turistické chatě :D.

Teprve začátek, pár kroků od parkoviště

Zatím pohled zdola

A pokračujeme ve stoupání!

Všichni samozřejmě, ale netěhotní jsou rychlejší

Hurá, pohled z vrchu a dole byly ovečky

Člověk si tu může i hezky odpočinou u posezení s výhledem

Hned se startu na nás čekal celkem dost prudký kopec. Nebyl zas tak dlouhý, ale strmý opravdu dost, takže mi dal celkem zabrat. Fotky hodně zkreslují, věřte mi :D. No trošku jsem se začala proklínat, ale už jsem to vzdát nemohla :D. Naštěstí jsem vše zvládla a zbytek cesty už je pohodička, rovinka až k samotné chatě.

Válendo nesmí chybět

Jak už jsem zmiňovala, došli jsme jenom k chatě, ale ani se u ní nezdržovali, byly tam mraky lidí. Takže jsme se hned otočili a šli zpět. Tato celková trasa má 9 km, ale z velké části jdete opravdu po rovince, zabijácký je pouze úvodní (a taky závěrečný) kopec. I tak jsme šli šnečím tempem, protože mě začlo pobolívat v boku, a to se mi bohužel špatně jde, ale pak jsem to naštěstí rozchodila :D. No v autě už na mě přišla velká únava, i tak mě výlet zmohl. Ale neskutečně jsem si ho užila, jsem ráda, že jsem vše zvládla a užila si tak ještě poslední výlet se snoubencem! (Další týden nás čekala svatba :D)