Byla jsem vždy psím nadšencem?

Psi byli odmalička mou velkou láskou. Jako dítě jsem se o ně už hodně zajímala, prohlížela si různé knížky, časopisy, snažila se studovat jednotlivé psí rasy. Potom jsem už i na internetu vyhledávala vše možné v psí tematice. Věděla jsem, že existují pejsci, kteří bohužel končí v útulcích, chtěla jsem jim všemožně pomáhat, ale vše se hlavně změnilo, když jsem začala s takovým pejskem také žít.

Přímo bytě ještě s rodiči jsem se psem nikdy nežila. I když jsem si ho moc přála, nakonec ze psa sešlo a já jsem teď za to ráda. Bývala jsem totiž opravdu denně u babičky a dědy, kde pejska vždy měli. Já ho tedy brala také z části jako svého. Ale víte, jak to někdy chodí, přibývalo školních povinností, puberta a můj čas začal být více plnější. Z psího nadšence, který hltal vše, se pomalu začal stávat jen psí milovník, ale už ne tak obrovský blázen. Pořád jsem si sice kupovala různé kalendáře, sešity atd. v psím motivu, ale už jsem je tolik nestudovala a u babičky jsem také trávila méně času, takže i v přítomnosti psa.

Asi to tak mělo být. Kdybych měla psa doma a byl by vyloženě můj, věřím, že by mě to od nich nikdy moc neodloučilo. Ale zase bych určitě nevystudovala stejnou střední školu. Moje střední se nacházela v úplně jiném městě a já pobývala na internátě a následně i privátě. Takže jsem mimo víkendy, svátky a prázdniny bývala pořád pryč. To bych si se psem určitě nedovolila.

Tuto mou sbírku z dětství jsem nedávno objevila u babičky :D

Já věřím, že vše má svůj důvod a vše se děje tak, jak má. Proto si toto období, kdy šli psi trochu stranou vůbec nevyčítám. Miluji je stále, akorát byla léta, kdy vše probíhalo v mírnějším stavu. Stále jsem ráda navštěvovala a brala na procházky pejska od dědy, ale prostě to nebylo v tak velké míře. Pořád jsem se rozplývala nad každým psem, nad každou věcí, kde pes byl, všichni to dokonce věděli, ale když jsem vyloženě s tím zvířetem nebyla tolik v kontaktu, nebylo to tak moc intenzivní jako předtím nebo teď. Ale zato jsem se věnovala studiu, kamarádům a jiným věcem :).

Dědova Besinka, už te také babička

Když jsem dokončila střední školu, vysokou jsem si hledala už v blízkosti domova. Také jsem se během prvních týdnů na výšce přestěhovala do vlastního a zničehonic mě to začalo opět moc táhnout ke psům. Věděla jsem, že to tak bude a i celá má rodina očekávala, že se dříve či později nějaký pes jako můj spolubydlící objeví. No netrvalo dlouho, po 2 měsících samostatného bydlení se přidal chlupatý parťák - Amy. Samozřejmě to v sobě nese i určitá omezení, ale s tím já počítala. A každé rozhodnutí pro něco s sebou nese odmítnutí něčeho jiného. Já si vybrala život se psem a absolutně nelituji! O mých zpozorovaných rozdílech mezi životem se psem a bez něj jsem sepsala článek, tak se klidně mrkněte, pokud vás toto téma zajímá :).

Od té doby jsem se zas ponořila do psího života a nyní je pejsek v reálném světě jeho každodenní součástí. Musím říct, že se mi život dost změnil a aniž bych si to uvědomila, splnilo se mnoho, co jsem si přála kdysi ještě jako malá holka. Jak asi víte, už to není jen o jednom pejskovi, ale díky přítelovi žiji se dvěma a jsem takto šťastná. A jeden z mých snů bylo více psů a hlavně jsem si vždy představovala jako najdu svou lásku skrze psa a to se víceméně splnilo. Ale to tady zrovna nechci moc rozebírat. 

Kdyby vás moje dětské sny o psech více zajímaly nebo třeba spojení lásky skrze psy, dejte mi vědět a můžu o tom napsat příště :). Každopádně mě opět psí svět neskutečně zajímá a stále se učím novým věcem a mnoho toho ještě nevím. Ale tak to je se vším... Důležité je, že jsem spokojená! 💓